příběh jednoho kluka (10.část)

31. července 2011 v 16:21 | Creature ^^
Fakt super…je ze mě bezdomovec…
Ach , co teď?!
Položil jsem si hlavu do dlaní.Předemnou se ozvalo zakňučení.
"Co budem dělat , Blue?"
Blue otočila hlavu do prava přesně ve chvýli kdy se z prava ozval velice známí hlas.
"Vypadáto že máš asi problém." Cuknul jsem hlavou za tím hlasem , spatřil usmívajícího se Michaela.
"Půjdeme ke mně a tam mi všechno vysvětlíš." Chytl mě za ruku a vytáhl na nohy.
Snažil jsem se trochu vzpamatovat a tak jsem řekl první otázku co mě napadla.
"Jak-jak jsi mě tu našel?"
Jeho úsměv se rozšířil.
"No, vlastně mě sem dovedla Blue."
"Ale , jak?"
"Škrábala na dveře a když jsem jí otevřel tak se mi zakousla do nohavice a odtáhla sem." Rozesmál se.
"Blue je šikovná holka..Nevím co bych bez ní dělal." Svěřil jsem se.
"Nevím co bys bez ní dělal, ale vím co bys nedělal." Natáhl ruku a propletl si semnou prsty.
Když viděl můj výraz rozesmál se ještě víc a mou ruku pustil.Pořád jsem ale na dlani cítil teplo Michaelovi ruky.
Nevěděl jsem co říct dál a tak jsem raději mlčel.Naštěstí cesta netrvala moc dlouho takže jsme za chvíli došly k Michaelovu domu.
Došly jsme do kuchyně a tam si sedly ke stolu naproti sobě.
"Tak co se stalo?" zeptal se mě.
"Nic moc…"
"Definuj mi to "nic moc"."
"Staříkové mě vyhodily na ulici."
"To se mi nezdá jako nic moc.To se vůbec nestaraly jestli máš kam jít?"
"Řekl jsem jim že mám…"
"Ale proč? Možná by tě tam nechali dýl ,než by sis něco našel , ne?"
"Ne , nechali , akorát bych zase jen vyvolal hádku, a to jsem nechctěl.Nesnáším hádky.A paní Tomsnová má už tak starostí dost…Nechtěl jsem jí přidělávat další."
"Chápu…Tak kam půjdeš?"
Povzdechl jsem si. "Tak to jsem ještě nedomyslel…"
Zasmál se mi a nabýdnul. "Mohl bys zůstat u mě než si něco najdeš."
"Opravdu bych mohl?" zeptal jsem se překvapeně.
"Samozřejmě." Ujistil mě.
"A co rodiče?"
"Moji rodiče jsou pořád pryč a i kdyby se vrátili, sčímž ani nepočítám, určitě by jim to nevadilo.Vědí že nesnáším samotu a byly mi rádi že jsem našel někoho kdo mi od ní pomůže.A ty žádné rodiče nemáš-" zarazil se když spozoroval můj výraz "Promiň, nemyslel jsem to tak…"omlouval se mi okamžitě.
"V pořádku, vím žes to tak nemyslel…"
"Asi bysme už měli jít spát…zítra brzo vstáváme." Vstal a odešel do svého pokoje.Taky jsem vstal a šel za ním.Stěží jsem vyšel schody jak jsem byl utahaný, několikrát jsem zakopl , ale vždycky jsem nějak záhadně našel rovnováhu.Byl jsem už skoro u pokoje když jsem křikl "Pojď Blue!"
Blue poslušně vstala a šla zamnou.Vešel jsem do Michaelova pokoje a spatřil jsem ho, ležel už v postely a měl zavřené oči.Vedle jeho postele byla matrace , na které bych měl spát.
"Nevadí ti že musíš spát na matraci?Klidně si tam lehnu já.." zamumlal z polospánku.
"To je v pohodě, vyspím se tady.Dneska si toho promě udělal už dost…jen spi." Řekl jsem a rozcuchal mu vlasy.Za chvíli mu ochabla pusa a on začal tiše pochrupovat.
Do hlavy se mi vetřela myšlenka který zněla "Je vážně roztomilý…" Něžně jsem ho pohladil po tváři, a on se zespánku usmál.
Najednou semnou zacloumal pocit , který by ve mně měl být mrtví.Ten pocit měl zemřít spolu se Samanthou ,ale najednou jako by se vrátil…
<Ne!Takhle o tom nepřemýšlej!Málem jsi tomu pocitu propadl!> zakřičel na mě rozum.
<A proč by neměl?> oporovalo mu srdce.
<Protože jedinej člověk kterýho kdy miloval byla Samntha a tak to zůstane!>
<Zakazuješ mu aby byl opět šťastný? Ano , Samanthu miloval, ale proč by se nemohl zamilovat znova?>
<Já ale musím souhlasit s rozumem…Nemiluju Michaela!> přidal jsem se k jejich rozporu.
<Sám pořádně nevíš co cítíš , nechceš si to přiznat!>okřiklo mě srdce
<Nehodlám se o tom sváma bavit…> ukončil jsem svojí samomluvu.
Lehl jsem si na matraci ,uražený sám na sebe.Blue se mi stulila u boku a taky usnula.
Taky jsem zavřel oči, a pochvíli jsem usnul, jenže ne nadlouho.Probudil mě křik,jenže nebyl můj…
Okamžitě jsem se posadil.To Michael vykřiknul.Spal ,a mluvil že spaní.
"Ne!!!" zakřičel. "Neberte mi zeleninu!"
"Radši si vemte mě než zeleninu!Chudák mrkvička,bude mít trauma!"
Zdá se mu o zelenině?
Proti své vůli jsem se zasmál.
Michael se po tom na půl hodiny uklidnil… potom ale začal mluvit znova.Tentokrát , to ale nebylo o zelenině…
"Chrissi…Zůstaň…Zůstaň prosím … semnou…." Řekl tak zřetelně že jsem si chvíli myslel že se probudil.
"Zůstanu ,jak dlouho budeš chtít…" zašeptal jsem i když jsem věděl že mě neslyší…
Poté jsem zase usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama