příběh jednoho kluka (4.část)

29. července 2011 v 16:11 | Veše Creature =)
Začal jsem vyprávět.
"Před dvěma lety.............."

"..........Jsem měl nádherný život..Nic už nemohlo být lepší" řekl jsem roztřeseným hlasem plným smutku.Usmál jsem se na Michaela přes slzy, které mi znovu tekly po tvářích.Byly obrovské a horké.
"Měl jsem hodného tátu a úžasnou mámu..
Ale co jsem měl hlavně byla moje jediná láska Samantha.Byla světlo mého života..." Zavřel jsem oči pod náporem bolesti.
"Miloval jsem ji a o to víc když mi přiznala že se do mě také zamilovala...Stala se mým smyslem života a já zase jejím.Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled dokud jsem jí poprvé neuviděl.Hned jsem poznal že ona je člověk kterého jsem celou tu dobu hledal, to ona byla mojí spřízněnou duší.Všude jsme byli spolu , všechno jsme dělali společně.Nic nás nemohlo rozdělit...Nic kromě smrti."
"Ten den..." chvíli jsem nemohl mluvit .všiml jsem si, že ruku kterou jsem měl položenou na stole teď svíral Michael.Tušil co se stalo, jeho oči byly naplněné slzami.
Rozhodl jsem se pokračovat.
"Ten den, jsme měli jet s mojí rodinou na naší chatu.Samantě se nechtělo ,ale nakonec jsem ji přemluvil."
"Naproti nám jel opilí řidič , který naše auto ve velké rychlosty smetl ze silnice.auto skončilo převrácené v příkopě.Musel jsem na chvíli ztratit vědomí protože jsem se probral když už auto bylo vzhůru nohama.Byl jsem zmatený a zraněný , nevěděl jsem co dělat, všude byla krev...v dáli jsem slyšel sanitku a spoustu křičících hlasů."
"Když jsem se podíval před sebe , viděl jsem mámu s tátou, ani jeden z nich se nehýbal."
"Nejvíc jsem se však vylekal když jsem se podíval vedle sebe...."
"Samantha zakašlala a já si všiml velké rány na její hlavě která silně krvácela.Otevřela oči já do nich naposled pohlédl.Potom je zavřela a přestala se hýbat.Nemohl jsem s tím nic udělat!Moje tělo bylo uvězněno pod vrakem auta , nemohl jsem ani zavolat o pomoc!
Ztratil jsem vědomí...Jenže narozdíl od ní a mé rodiny se lékařům podařilo mě opět přivést k životu..
Já jsem měl silný otřes mozku a pár škrábanců, zatím co .... Samantha měla těžká zranění nesloučitelné s životem.."
"Probral jsem se v nemocnici kde mi zdělili tu strašnou zprávu.Táta s mámou byli na místě oba mrtví , Samantha ještě dlouho potom v nemocnici bojovala i přes nulovou šanci na záchranu.Já byl celou dobu jejího utrpení v bezvědomí."
"Psychicky jsem se zhroutil , i přes to že zranění se vyléčila , jsem nemohl pořádně myslet.Po sezení s psychologem mě převezli do psychiatrické léčebny , protože psycholog u mě zpozoroval sebevražedné sklony, poznal že jsem nebyl schopný jít mezi lidi."
"S nikým jsem nemluvil , dávali mi silné prášky na deprese a hodně dalších podobných věcí.Po roce u mě zaznamenali změnu , naoko jsem se smířil se ztrátou ale v duchu jsem byl pořád stejně zlomený.Pustili mě a ubytovali u dvou starých lidí , ne však na dlouho , bylo to jen abych se postavil na vlastní nohy.
Každý den...vyčítal jsem si , a pořád vyčítám její smrt, kdybych ji nenutil tam jet , mohla být ještě na živu..." na hlas jsem se rozvzlykal.
Ani nevím jak se to všechno odehrálo , ale najednou mě Michael pevně objímal.Nevím co to do mě vjelo , ale stisk jsem mu opětoval a ruce spojil za jeho zády.Tryko jsem mu máčel slanými slzami.
Cítil jsem se najednou, tak nějak lehce.Jako by ze mě ta tíha spadla , nebo aspoň povolila svůj stisk.Jako by na sebe Michael vzal kus bolesti aby mi pomohl..Je tohle pocit přátelství?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama