příběh jednoho kluka (5.část)

30. července 2011 v 21:47 | Creature ^^
Cítil jsem se najednou, tak nějak lehce.Jako by ze mě ta tíha spadla , nebo aspoň povolila svůj stisk.Jako by na sebe Michael vzal kus bolesti aby mi pomohl..Je tohle pocit přátelství?

Z předsíně se ozval zvláštní zvuk , znělo to jako zaškrábání.
Odskočili jsme od sebe jako by nám někdo dal ránu elektrickým proudem.
Michael se omluvně usmál a začal se červenat.Nemohl jsem si pomoct , ale připadal mi najednou tak nějak roztomilý.Bože...Potřebuju aby mi někdo vrazil facku
"Slyšel jsi to?" zeptal se mě.
"He?" někdy je moje vyjadřování prostě úžasné...
"Ten zvuk ode dveří."
"Jó tohle to."
Michael na mě koukal jako na blázna.
"Chrissi , jsi v pohodě?"
"...Naprosto" kývl jsem.
"Tak dobře." Usmál se Michael a šel ke dveřím.
Šel jsem za ním až ke dveřím.Když je otevřel , stál za nimi velký černý pes.Ale toho psa já přece znám!
Pes se ke mě rozeběhl a s veselím kňučením mě srazil k zemi kde mi začal olizovat obličej.
"No tak!Přestaň!Slez ze mě Blue!!" křičel jsem.
Michael se začal hrozně smát.
"Lehni Blue!" zakřičel jsem.
Blue se svalila na záda , konečně jsem se mohl nadechnout.
Vstal jsem a začal se oprašovat.
"To je tvůj pes?" zeptal se Michael , klekl si k Blue a začal jí drbat na přiše.
"Ne tak docela, je to tulačka.Našel jsem ji na ulici v den co mě propustili z blázince , byla malá vyhublá a hrozně roztomilá.Pořád je to ještě štěně...
Vzal jsem ji domů , dal jí najíst a napít.Byla můj jediný přítel když jsem byl úplně sám.Nemohl jsem ji však mít kvůli staříkům u sebe a tak žije na ulici.Chodí si za mnou pro jídlo a taky mě občas doprovází všude kam se hnu."
"To je rozlomilé" usmál se na mě Michael a začal na Blue šišlat "Ti ši ale šikovnej a roštomylej pejšánek" a poplácal ji po hlavě.Blue se to hrozně líbilo.
"A ti ši ťaky hrošně roštomylej" napodobil jsem Michaelův hlas a poplácal ho pohlavě jako on Blue.
Jeho tvář nabrala podobu rajčete až jsem se lekl že zkolabuje.Oddychl jsem si když se začal smát.
Klekl jsem si k Blue.
"Jak si přišel na jméno Blue?" zeptal se mě najednou.
Zahleděl jsem se na podlahu.
"Podívej se na její oči..." řekl jsem.
"Wow! Jsou blankytně modré!"
"Ano ... mají stejnou barvu jako měli oči Samanthy...Občas mi ji hodně připomíná..."
Blue zakňučela, vstala a položila si hlavu do mých dlaní.Začal jsem ji konejšivě hladit po zádech.
"Je nádherná..." zašeptal Michael. "Sice jsem Samanthu neznal ,ale mě spíš připomíná tebe..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama