příběh jednoho kluka (6.část)

30. července 2011 v 21:48
Je nádherná..." zašeptal Michael. "Sice jsem Samanthu neznal ,ale mě spíš připomíná tebe..."
Ignoroval jsem jeho poznámku a dál provrtával očima bílou stěnu chodby,jako by tam snad mohlo být něco co by aspoň na chvíli odvedlo moji pozornost.
<Bílá stěna...Hrozně zajímaví přemět…> zašeptal hlas v mé hlavě.
<Je to vůbec předmět?> přidal se k němu další.
<A co jinýho by to asi tak bylo ty chytráku....>
<Právě si urazil sám sebe…> začali se hádat.
<Poznámka-Urazil jsem tebe , ne sebe.>
<Bože ty si pako…Já jsem ty , rozumíš?>
<Jak můžeš bejt já?Jsi moc nudný na to abys byl já…>
<Ty to vážně nechápeš že ne…>
Teď už ty dva hlasy na sebe křičeli.
"Můžete být sakra už zticha?!" okřikl jsem je omylem nahlas.
"Říkal jsi něco?" zeptal se Michael kterého jsem vyrušil když se plně věnoval Blue , takže naštěstí neslyšel co jsem právě řekl
"Né , nic.To se ti muselo zdát…" začal se zase věnovat Blue.
<Kde jsme to byly , předtím než nás vyrušil?>
Ten druhý hlas si povzdechl.<Říkal jsi jak je zajímavá bílá stěna….>
<A není snad?? Víš kolik se sní dá dělat věcí?>
<Vyjměnuj mi jednu z nich….>
<Ehm….> zrozpačitěl jeden z tech hlasů. <Teď mě zrovna žádná nenapadá!>
<Tak vidíš…>
<Sorry že vás ruším ale…. MŮŽETE MI K SAKRU ŘÍCT CO DĚLÁTE V MOJÍ HLAVĚ?!> Vyštěkl jsem na ně , teď už naštěstí v duchu.Co by asi mému tónu řekl Michael?
<To bys měl snad vědět ty ne?> opáčil mi ten hlas.
<A jak to mám asi vědět?>
<Tak fajn vysvětlím ti to…My jsme tvoje části.Tady tenhle chytrák je tvoje blbost , ale jak vidím tak jich asi budeš mít víc!> řekl a bylo to míněno mě.
<A kdo jsi teda ty?> zmínil jsem.
<Já jsem tvůj čistý rozum…>
<A-a já jsem tvoje srdce…> špitl hlas který jsem ještě neslyšel.Byl to krásný a nesmělí hlas…
<A co tu všichni děláte?Nikdy jsem vás tu neviděl..Teda spíš neslyšel.>
<Jak ti to vysvětlit…Jsme tu pro to , protože tvoje duše se ocitla rozcestí osudu a ty si musíš vybrat kterou cestou se vydáš!my jsme tu proto abychom ti pomohly vybrat...a vlastně aby sis při tom rozhodování nepřipadal sám…Pozor! Vybírej řádně!Když si ji vybereš , není cesty zpět!> varoval mě hlas co se nazval mým rozumem.
Najednou se mi zatmělo před očima a já jsem se v duchu přenesl na zvláštní ponuré místo.Byla tam obrovská značka která většinou stává na rozcestích , jenže tady žádné cesty nejsou!Sotva jsem na to pomyslel , předemnou se ocitly dvě cesty,obě však byly zahalené do tmy.Podíval jsem se na značku.Oba ukazatele však byly čistě bílé a prázdné.To se mám jako rozhodnout tady a teď? Vždyť ani nevím o čem se mám rozhodovat!
<Neboj se…nemusíš se rozhodovat hned…> zašeptalo srdce.
<a o čem se mám vlastně rozhodovat?>
<na tom teď nezáží…Všechno se dozvíš až přijde čas, rozum tě chtěl jen připravit…Teď se vrať zpátky nebo si někdo všimne že jsi trochu mimo, můžeš si s námi promluvit kdykoliv budeš chtít….> řeklo srdce a já se znovu ocitl v místnosti s Michaelem a Blue. Tak to … je fakt divný!!Potřebuju psychiatra… a to hned!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama