Srpen 2011

příběh jednoho kluka (12.část)

29. srpna 2011 v 10:04 | Creature ^^
Pomalu jsem se pod jeho dotekem začínal uklidňovat.Vzlyky se utišili a pláč pomalu přestával..

"V pořádku?" zeptal se Michael , když jsem se úplně utišil.
Pomalu jsem kývl.
Setřel mi slzy, a postavil se.Praštil jsem sebou spátky do polštářů.
"Asi bys už neměl spát, jinak přijdem pozdě."
"Já nespím…" zabručím ospale.
Michael se tiše zasměje, a odejde.Zůstal jsem v pokoji sám.
S povzdechem jsem vstal , abych se mohl obléknout.Potom jsem šel do koupelny.
Přistoupil jsem k umyvadlu a vyčistil si zuby.Připadal jsem si hrozně ospale ,tak jsem položil obličej pod ledovou vodu.Pomohlo to.Podíval jsem se do zrcadla.
Z odrazu v zrcadle se na mě mračil nějaký kluk.Toho kluka jsem vůbec nepoznával , nepoznával jsem sám sebe.
Bledý obličej získal barvy,černé vlasy ztmavly,normálně mrtvé oči ,najednou ožili a mísily se v nich zvláštní pocity.
Co se to semnou děje?
Michael mi položil ruku na rameno ,jako by vycítil můj strach.
"Neboj se,to bude v pořádku." Řekl a povzbudivě se usmál.
Podíval se na hodiny. "Teď už ale opravdu musíme jít ,jinak přijdem pozdě."
Obuli jsme se , Michael si hodil tašku na rameno a společně jsme vyšli do deštěm zmáčeného rána.

příběh jednoho kluka (11.část)

28. srpna 2011 v 20:28 | Creature ^^
Poté jsem zase usnul.

Sedím na zadním sedadle našeho auta.Před námi se rozprostírá tmavá silnice ,někde v dáli září reflektory protijedoucího auta.Rodiče sedí vepředu a něčemu se smějí.Samantha se zamyšleně dívá z okna , upřu oči na naše propletené ruce.Cítím jak rychlost auta stoupá , krajina kolem nás se změnila v rozmazanou šmouhu.Auto naproti nám se nebezpečně přibližuje.
Nemůžu se hýbat!
"Tati zpomal!"
"Proč bych to měl dělat?" zeptá se mě netečně.
"Protože narazíme!" křiknu zoufale.
"Nám se nic stát nemůže…" řekne otec.
"…Ale ty umřeš!" dořekne matka a se zlověstným usměvem se na mě otočí.Otec se začane šíleně smát.
"C-cože?!" vyjeknu vyděšeně.
"Umřeš Chrissi." Otočí se na mě klidně Samantha.
Všechno bylo najednou jako ve spomaleném filmu…Auto do nás narazilo, na místě řidiče seděl Michael.Náraz byl silný, Michael proletěl předním sklem přímo na sedadlo vedle mě.Všechno stichlo.
"Chrissi , tys mě zabil…" řekli Samantha a Michael najednou.
"Ne!" zakřičím ,na triko mi dopadají horké slzy, moje slzy.
"Kdybys mě nenutil jet tím autem, nezemřela bych!" vykřikne Samantha.
Začnu tiče vzlykat.
"Podívej co jsem kvůli tobě udělal." Řekne Michael.
Ukáže mi ruce , na nich jsou hluboké krvavé šrámy.
Přes slzy skoro nevidím.
"Za všechno můžeš ty!" řekne Samantha.
"Jsi vrah! Všechni kvůli tobě jen trpí! Jsi vrah!"
Už se nesnažím zapírat..Pokorně skloním hlavu a brečím dál.
"Pláčem to neodčiníš! Musíš umřít!" řekně trpce Samantha.
Michael smutně přikývne.
Samantha vezme nůž a vrazí mi ho do místa , kde by se mělo nacházet srde…

Vtu chvíli jsem se probudil.Rychle jsem se zvedl do sedu , přímo do Michaelova náručí.
"Ššššš , uklidni se ,nic se neděje , byl to jenom sen…" konejšil mě.
Nešťastně mu položím hlavu na rameno a vzlykám dál.
"To je v pořádku.jsem tu stebou…" opakoval pořád dokola.
Pomalu jsem se pod jeho dotekem začínal uklidňovat.Vzlyky se utišili a pláč pomalu přestával..