příběh jednoho kluka (16.část)

16. září 2011 v 23:42 | Creature ^^
Za pár minut jsem o sobě nevěděl...

Probudil jsem se a do nosu mě praštila silná vůně jídla.Hned na to mi zakručelo v žaludku.Rychle jsem se posadil-jenže to byla chyba.Hlavou mi projela neuvěřitelná bolest a já se s bolestným zakňučením svezl zpátky do polštářů.Bolest však neustala-naopak.Ještě zesílila...Ve spáncích mi bušilo,v uších mi hučelo a přísahal bych že každý pohyb , snad i každá myšlenka mi způsobovala bolest...
To mám snad kocovinu nebo co..?!
A hned po tom , jsem si vzpoměl....Já vlastně špatně snáším prášky!V duchu jsem nad svojí blbostí zakroutil hlavou a praštil se do čela (kdybych to udělal doopravdy, mělo by to za příčinu výbuch mé hlavy...)
Povzdechl jsem si a pokusil se vstát...Málem jsem umřel bolestí a nezapoměl jsem při tom hlasitě nadávat a naříkat,ale nakonec jsem se s značným úsilím postavil.
Motala se mi hlava , musel jsem se opírat o zeď abych neupadl,naštěstí jsem po pár minutách úspěšně zdolal pokoj a chodbu. To samé se však nedalo říct o schodech....
I přes to že jsem se přidržoval zábradlí, zakopl jsem a dolů se svezl po hlavě...
Slyšel jsem rychlé kroky- to jak ke mě přišel.
"Chrissi, není ti nic..?!" zeptal se s obavami v hlase.
Jeho hlas se ke mě donášel jako by z dálky ,před očima mi tancovaly mžitky.
Bolest se dostavila prakticky okamžitě...Tak silná že mi to nahnalo slzy do očí.
Michael mě opatrně zvedl ze země a napůl dotáhl a napůl do nesl na gauč v obýváku.
Z těžka jsem na něj dopadl ,ale nemohl jsem se soustředit na nic jiného než na tu ohromnou bolest.
Mám na té hlavě něco..?" zakňučel jsem.
"Jo, modřinu a bouli , zatím docela nevíraznou ale počkej za chvíli...Bude to vypadat jako žes dostal od někoho pěstí."
"No super...."zafuňěl jsem.
Michael mi na to položil pytlík s ledem, bylo to o trochu lepší.
"Jak se ti to vlastně stalo?" zeptal se pobaveně.
"Vzal jsem si prášky na spaní a-" "Ty sis vzal prášky na spaní?!"
"Jo, nepřerušuj mě!Vzal jsem si prášky na spaní jenže jsem jaksi zapoměl že hoodně špatně snáším prášky-" "Jak si na něco takovýho mohl zapomenout..?!" přerušil mě Michael znova a kriticky si mě prohlížel.
"Nemůžu myslet na všechno, a přestaň mě přerušovat!"
"No jo furt..."
"Potom jsem se probudil , hrozně mě bolela hlava a-" "To se ani nedivim..." přerušil mě zas.
Zle jsem se na něj podíval.Chvíli se na mě nechápavě díval ale pak mu očima problesklo pochopení a řekl "Už mlčím..."
"No to bych docela rád...Takže vstal jsem , málem jsem omdlel ,ale došel jsem až na konec chodby , jenže potom se mi nějak zamotala hlava a já hodil parádní hubu."
"To jsem si všiml..."
"Kolik je vlastně hodin?"
"Půl osmé."
"Cože..?!!!!!!To jsem spal tak dlouho?!"
Michael přikývl.
"Byly to silné prášky , a asi ses ani moc nevyspal co? Vypadáš hrozně..."
"Dík...to je vždycky dobré vědět... a vážně jsem se moc nevyspal..."
"Tak proč sis je bral?"
" ......"
"Já se nebudu smát." Řekl mi a já mu věřil.
"To není o tom že by ses smál...Zní to spíš...Divně..."
"To nevadí, povídej."
"Dobře.Nechtl jsem aby se mi něco zdálo, bál jsem se...."
"To není vůbec divný..."
"Ale nevím jak to dělat dál... protože prášky už si brát nechci- jsem po nich unavenější ještě víc než předtím..." zabručel jsem.
"Neboj se, něco spolu vymyslíme." Řekl Michael a upřímě se usmál.
"V to doufám…"
Michael si sedl na zem a záda si opřel o gauč na kterém jsem ležel já.Jeho obličej byl jenom kousíček od mého obličeje.I na dálku jsem cítil vůni jeho vlasů smíchanou s jeho vlastní vůní.
Mmmmmmm…

Michael se začal smát…Díval se na nějaký film.

"čemu se směješ??" zeptal jsem se ho hned.

"To… Ten…Film!" dostal ze sebe při jednom obzvlášť velkém záchatu smíchu.

"A co je na něm tak vtipnýho..?"

"Já…Já nevím!" začal se smát ještě víc.Svalil se na zem a držel se za břicho.

"Ehm….Jsi v pořádku?" zeptal jsem se když se trochu uklidnil.

"Jo…Teď už jo."oddychl si.

Film zkončil a Michael to přepnul na nějaký kanál na kterém dávali sitcom.Michael ho ze zájmem pozoroval, a já popustil uzdu své fantasii..
Zhruba za hodinu Michael usnul a jeho hlava dopadla hned vedle mě.Pomalu jsem se zvedl do sedu.Hlava už moc nebolela ,ale pořád jsem ji cítil.
Michael byl tak … roztomilý…
Zase se mě začínali zmocňovat špatné myšlenky…
Jak moc tvrdě asi spí..?
<no moc tvrdě to asi nebude…> řekl ten hlas kterého nazvaly blbostí
<Nepleť se mi do hlavy! Chci přemýšlet…> opáčil jsem mu.
<Zvláštní, posílat sám sebe do háje , nemyslíš?Musíš si připadat jako idiot…>
<Já už radši vůbec nemyslím…>
<No tak vydíš!Nepotřebuješ přemýšlet,takže tu můžu zůstat!>
<Nemůžeš, vypadni!>
<Chjoooo…> zabručela hloupost a konečně zmizela…
Já začal znovu uvažovat.
Co by se stalo kdybych ho políbil…?
Probudil by se..?
Ale na druhou stranu, proč bych ho měl políbit?
Proč bych to měl chtít?Je to kluk…Tohle není správný…Je to…prostě divný.
Měl bych spíš přemýšlet nad Noemi, ne?Nad Noemi by se měli točit všechny úvahy o líbání…Tak proč mám sakra plnou hlavu Michaela?
Michael se ze spánku zamlel , ležel tak nepřirozeně až to muselo být nepohodlné…
Budou ho bolet záda…To přece nesmím dovolit!Taky mě přece nenechal ležet na zemi když jsem sletěl z těch schodů…
Opatrně jsem ho tedy vzal do náručí a odnesl do pokoje.Kupodivu jsem neupadl, ani se mi nezamotala hlava, a Michael není zase tak těžký…
Položil jsem ho do postele a přikryl dekou.
Otočil jsem se a chtěl si jít lehnout na matraci, jenže v tu chvíli Michaelova ruka vystřelila dopředu a pevně mě chytla za zápěstí.Polekaně jsem se otočil a zjistil jsem že má otevřené oči a smutně na mě hledí.
"Nemohl..nemohl bys zůstat semnou..?" řekl smutně a upíral na mě svůj pohled.
Neodolal jsem…
Nejdřív jsem si sedl , a když mi Michael udělal místo, lehl jsem si čelem k němu.Nemohli jsem od sebe být víc jak pár centimetrů…
Zase se mě začínala zmocňovat ta zvláštní touha , spojit naše rty a….z přemýšlení mě vytrhl Michael.Udělal totiž něco co jsem nečekal.Jemně si mě přitáhl k sobě a položil si hlavu na moji hruď…Spokojeně si povzdechl a zavřel oči.Byl jsem tak blízko, že jsem cítil tep jeho srdce a klidně bych se i vsadil že Michael cítí jak splašeně bije to moje…Jeho se však po chvíli začínal zpomalovat a když se jeho dech prohloubil, poznal jsem že usnul…s úsměvem na rtech…
Jeho vůně byla všude… Michael byl všude…Teplo jeho těla mě zahřívalo a uklidňovalo…
Položil jsem si hlavu do jeho vlasů.Opatrně -abych ho nevzbudil jsem si položil ruce kolem jeho pasu.
Konečně mě čekala krásná,klidná a hlavně bezesná noc…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zemepribehu zemepribehu | Web | 17. září 2011 v 12:27 | Reagovat

kawaiiiiiii

2 creature creature | 17. září 2011 v 22:11 | Reagovat

díky =) taky že jsem se stím docela nadřela =D to víš no... nemohla jsem ze sebe nic dostat =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama