----zatím bez názvu---- (2. část)

17. září 2011 v 23:33 | Creature and Trouba
Tak tu zase máme pokráčko =) (Ps. pěkně jsme si mákli) =D ........
< Creature- Darren , Trouba- Samuel>

Darren
Učitelka začala s vykládáním látky a já se nezaujatě díval z okna.Venku pršelo.
Tak hrozně rád bych odtud vypadl a šel se projít do lesa ,a možná si pak i lehnout na mojí louku.Teď by se krásně psaly básně....Ale já místo musím trčet tady.
Hluboce jsem si povzdechl.
Ucítil jsem na sobě pohled.Rozhodl jsem se ho ignorovat...
Po chvíli však pohled nabral na intenzitě ,až bylo nemožné nepodívat se ,kdo se mi to snaží vypálit díru do hlavy.
Pootočil jsem hlavu a zjistil že mě pozoruje ten blonďák, který seděl vedle mě.
Docela jsem ho obdivoval za to , že na mě ještě nepromluvil.
Tohle není můj první přestup na jinou školu..Vždycky se našel někdo, kdo se mnou chtěl navázat konverzaci i při hodině.Blonďák však kohokoliv kdo se obrátil , nebo natáhnul přes uličku,zpražil takovým pohledem , že od toho hned všichni upustili.Co to má znamenat?
Párkrát vypadal že mě chce oslovit a na něco se zeptat,ale nejspíš k tomu nenašel odvahu.
Jakmile jsem se mu podíval do očí , což mimochodem dělám nerad, zrudnul ,popadl tužku a dělal že si píše zápisky na tabuli.Což nedělal...
Po chvíli to s tím předstíráním vzdal, otočil papír a začal si kreslit...Pokaždé na chvíli zabloudil pohledem ke mě.Už jsem se na něj ani nedíval.Vycítím něčí pohled , a teď jsem ho díky němu cítil pořád...Začínalo to být docela otravný...Bože ! Ten kluk je otravnej i když mlčí!
Vzal jsem si papír , ale na rozdíl od něj jsem si opravdu ty zápisky psal.Nejsem žádný vzorný student ,ale být pozadu hned na začátku jsem opravdu nechtěl...
Blonďák se zničehonic znepokojeně zavrtěl ,vzal ten papír na který si kreslil a zmuchal ho.Nestihl jsem se podívat , co nakreslil ,a znovu po dlouhé době se začínala vracet moje zvědavost.
Zazvonilo a já se konečně mohl zvednout ze židle.
"Darrene , mohl bys na chvíli?" zavolala na mě učitelka.
Přešel jsem třídu a stoupl si ke katedře.Učitelce moje náhlá blízká přítomnost nebyla vůbec milá...Tvářila se jako by se mě bála, ale mě to nevadí... Na tohle jsem si už zvykl.Dokonce jsem se už setkal s případem kdy jedna malá holčička utekla z řevem když jsem kolem ní prošel a nějaká stará paní na mě křičela že jsem 'satanáš' a 'zplozenec pekla'.
"Kdybys cokoliv potřeboval, můžeš za mnou přijít." Její výraz však říkal pravý opak.
Spěšně jsem přikývl a odešel.
Vyndal jsem plánek na kterém byl rozvrh hodin a popis cest na jednotlivé hodiny.Příští hodina - hudebka...
Super... Jenom doufám že mě nebudou nutit zpívat...
Došel jsem do učebny hudební výchovy a v tu chvíli zazvonilo.Šel jsem si tedy sednout na své místo , vedle toho otravného blonďáka.
Do třídy vešla učitelka.
"Tak třído dnes budeme probírat.....Ty budeš ten nový student že?" Zeptala se aniž by dořekla větu před tím.Měřila si mě nedůvěřivým pohledem , ale po chvíli se na mě mile usmála.
První pozitivní reakce na moji osobu.
Přikývl jsem.
"Jak se jmenuješ?"
"Darren." Řekl jsem.
"Takže , Darrene , umíš na něco hrát?"
A sakra... Co teď ? Když řeknu že ano, budu muset něco předvést, ale na druhou stranu když zalžu ....Když zalžu , tak co? Nic se nestane....
"Ne," zalhal jsem .
Umím perfektně lhát , ale tahle učitelka jako by poznala že lžu...Nevěřila mi, to bylo poznat.
"Dobře Darrene , můžeš si sednout." Zase se usmála.Trochu křečovitě , ale úsměv to byl.
Za celou hodinu se zpívali dvě písně ,ale já jsem pod záminkou že je neumím nezpíval.
Blonďákovi kradmé pohledy se neustále opakovali , a mě to pomalu ,ale jistě začínalo štvát...
-----------------------------------------------------------------------

Samuel
Darren se posadil vedle mě a jak už jsem říkal hrozně jsem se ho chtěl na něco zeptat…
Taky jsem říkal že jsem ho nechal na pokoji…což nebyla úplná pravda
Sice jsem na něj nepromluvil, ale úpěnlivě jsem ho pozoroval aniž bych věděl proč to dělám…
A když jsem mlčel já (což je výjimečné), museli mlčet všichni,
takže když chtěl naši lavici jakkoli vyrušovat zpražil jsem ho pohledem,
takže nás nakonec nechali v tichu…
Asi ho můj pohled hodně štval, tak (konečně) pootočil hlavu, jakmile ji pootočil měl jsem hroznou chuť začít se s ním bavit, ale když se mi podíval do očí…
Začal jsem z neznámého důvodu rudnout, nechtěl jsem aby si toho všiml tak jsem popadl nejbližší věc kterou jsem měl po ruce a naklonil se nad papír, když jsem si uvědomil že je to tužka otočil jsem papír a začal jsem kreslit…
Pokoušel jsem se nakreslit Darrena, dařilo se mi to do chvíle kdy byl otočený zády ke mně,
ale jakmile si začal psát poznámky (asi se nechtěl na rozdíl ode mě doma tolik dřít), pokazil jsem to…
Asi proto že jsem si uvědomil že ho kreslím se zavřenýma očima a úsměvem na rtech
a to se k němu nehodilo (myslím ten úsměv), poposunul jsem se na židli a rychle to zmuchlal…
Asi by si o mě myslel že jsem divnej (né že bych byl normální, ale i tak) podíval se po papíru…
Když tu zazvonilo všichni včetně Darrena jsme se zvedli a šli na Hudebku,
nevím jak, ale nějak věděl kam má jít…
Akorát zvonilo když se Darren objevil ve dveřích…Měl jsem chuť se na něj usmát,
ale potlačil jsem tuto touhu…
Do třídy vešla učitelka."Tak třído dnes budeme probírat.....Ty budeš ten nový student že?" podívala se po Darrenovi a já (aniž bych chtěl) ji začal probodávat pohledem…
Jen přikývl, usmála se na něj a to už jsem ve svém nitru nevydržel a začal jsem sám sobě nadávat…
(jo opravdu nejsem normální)
"Jak se jmenuješ?"
"Darren"
"Takže , Darrene , umíš na něco hrát?"
"Ne…" řekl po chvilce ticha, učitelka se zatvářila divně…
"Dobře Darrene , můžeš si sednout." Zase se usmála. A já si dál nadával…
Měli jsme zpívat dvě písničky pořád dokola
Darren je prý nezná tak se z toho vykroutil
a já učitelce nakecal že mám vyřvaný hlasivky,
takže jsem taky nemusel krákorat,
byl jsem rád protože kdyby mě Darren slyšel zpívat, asi by utekl s hrůzou v očíćh a hluchý…
Tancovat možná umím ale zpívat umím asi jako žába…(nevím proč zrovna žába)
Konečně se jdu odhodlat k činu, pokusím se na Darrena promluvit…
"D…Darrene mohl bych se tě na něco zeptat?" začal jsem pomalu
Otočil se na mě s mírně překvapeným výrazem a odpověděl
"Když to nebudeš moc protahovat...Klidně..." řekl naprosto bez zájmu...
Trochu mě ta odpověď zklamala, ale rozhodl jsem se být trpělivý, teda pokud to vůbec dokážu…
"Jaké jsou tvé zájmy?" pokračoval jsem
"Hm...Píšu básně" řekl zamyšleně,
byl asi trochu vyveden z míry, ale bylo mi to v celku jedno…
"A o čem?"
"Jak kdy..."
"Hmmm, a o čem bys psal dneska?" ani nevím jak mě tahle otázka na padla, ale najednou mi na ní zaleželo
Zamyšleně se podíval z okna a mlčel, což mě přivádělo k menšímu šílenství…
Taky jsem mlčel a v duchu se modlil ať se nezačne ptát on mě…
Zbytek hodiny jsme byli oba ticho a já jsem se na něj po nějaké době upřeně nedíval…
Zazvonilo a všichni se sebrali a šli na další hodinu…
Chtěl jsem jít s Darrenem, ale szratil jsem ho v davu…
-------------------------------------------------------------------------------------
Darren
Blonďákovi kradmé pohledy se neustále opakovali , a mě to pomalu ,ale jistě začínalo štvát...
Najednou se něco v jeho pohledu změnilo…A on se konečně odhodlal.
"D…Darrene mohl bych se tě na něco zeptat?" začal opatrně.
Mírně překvapený jsem se na něj otočil. "Když to nebudeš moc protahovat...Klidně..." řekl jsem bez zájmu.
Tahle odpověď ho očividně zklamala…Nebo ho snad zklamal můj nedostatečný zájem?
"Jaké jsou tvé zájmy?" pokračoval opatrně.
Doufal jsem ,že se na to nezeptá..Mám mu lhát?
Ne…Nebudu mu lhát…Jenom mu neřeknu celou pravdu.
"Hm….Píšu básně…" řekl jsem zase zamyšleně.Asi bych mu měl věnovat větší pozornost , když už na mě promluvil…
"A o čem?"
"Jak kdy…" řekl jsem vyhýbavě.
"Hmmm, a o čem bys psal dneska?"
Tohle je zajímavá otázka…
Zamyšleně jsem se podíval z okna , už předem rozhodnutý mu na tuto otázku neodpovědět…
Když jsem mlčel delší dobu, vzdal to.Už na mě nepromluvil.
Když zazvonilo, téměř jsem vyběhl ze třídy.Nechtěl jsem znova podstupovat jeho výslech, vím že se tomu nevyhnu ,ale zrovna teď jsem na mluvení neměl náladu…
Chtěl jít zamnou, ale ztratil jsem se mu v davu.
Najednou jsem si uvědomil že jsem si na první hodině zapoměl zápisky.To jsem celý já…
Vydal jsem se tedy do té třídy , a doufal , že tam od té chvíle co jsme tam byli my , nikdo nebyl…
Měl jsem štěstí…Třída byla prázdná a moje zápisky ležely na stole.
Chtěl jsem se otočit a odejít ,když v tom jsem si všiml zmuchlaného papíru. Který se válel pod lavicí. Nemůže to být ten obrázek co kreslil blonďák..?
Normálně bych to tam nechal ležet , ale moje zvědavost opět převládla a já to opatrně narovnal.Zadíval jsem se na ten obrázek.
T-to jsem…já??!!! Díval jsem se na něj s otevřenou pusou.úplně mi to vyrazilo dech…
Je to…nádherné… Ten kluk umí kreslit…dokonce líp než já.
Ale , proč se usmívám…?
Ani si nevzpomínám kdy jsem se naposled usmíval…
Proč mě kreslí s úsměvem na rtech? Ne … lepší otázka bude , Proč mě vůbec kreslí..?
Šel jsem na další hodinu, zamyšlenější než kdykoliv před tím…
Rozhodl jsem se si obrázek nechat , a zároveň jsem se rozhodl se ho na to jednou zeptat…


Takže , doufám že se líbilo ... ^^ Creature
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iharo Senshi Kokoro Iharo Senshi Kokoro | Web | 17. září 2011 v 23:44 | Reagovat

Jasně že se líbilo

2 creature creature | 17. září 2011 v 23:47 | Reagovat

^^ ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama